2012/02/09

Zoufalství únavy a únava zoufalství

Mám po zkoušce, jsem nevyspalá a leží přede mnou příliš mnoho práce. Co z toho vyplývá? Místo rozumného návratu do světa nerozumných snů posledních dní sedím před počítačem, mám otevřených osm knih (skutečně – teď jsem to spočítala) a dokument OpenOffice s jednou ušmudlanou stránkou napsanou za dvě hodiny a především také Facebook, kde si povídám s cizími lidmi pod statusem svého bratrance, díky nimž se – ano, zrovna teď – stále znovu a znovu přesvědčuju, jak je svět – zvláště ten virtuální – neskutečně propojen.
A to je přesně ta chvíle, kdy mám pocit, že musím své tvůrčí schopnosti a neschopnosti mobilizovat něčím, co je přeci jen trochu konstruktivnější – alespoň po formální stránce, i když zrovna teď si ani tím nejsem jistá – než pokusy o bonmoty s jediným člověkem na celém širém internetu, který je ochotný se se mnou bavit a kterého ovšem – jaká škoda – vůbec neznám.
A tak píšu tento svůj deník, který lidé čtou, nebo nečtou – podle toho, jak tomu zrovna chci věřit –, zatímco stále kontroluju, jestli ten jediný člověk na celém širém internetu, se kterým se chci bavit JÁ, mi náhodou nenapsal.

Bolavé oči – ne, ještě necukají, to až tak za týden – a nezodpovězená otázka, kde se mi ztratil čas a schopnost se soustředit. Copak se vyplatí spát, když budu úplně stejně unavená – leda bych spala dvanáct hodin –?
Chybí mi někdo, pro koho můžu být "malá". Ach, už teď... Jak to děláte vy stále osamělí?

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář. Pravděpodobně velmi brzy zareaguji.