2012/04/07

Sebevražda amitriptylinem

Jedna starší žena chtěla spáchat sebevraždu. Měla všechno přesně naplánované: Odeslala předem dopis své známé, v němž ji informovala o svém záměru. Nechtěla totiž, aby jí její úmysl někdo rozmlouval, ale zároveň se jí hnusila představa, že by byla nalezena ve svém bytě až po několika týdnech již v prvních stádiích rozkladu. Připravila si dvě krabičky amitriptylinu. Tři dny nejedla, aby nepodlehla náhlé touze zachránit si život vyzvracením léků. V onen den si schválně nechala mobilní telefon v práci, přestřihla šňůru od pevné linky, zamkla se v bytě a klíče hodila z okna. Věděla, že její rozhodnutí je správné a nezvratné, a tak nechtěla, aby její plán něco překazilo – byť by to měla být ona sama.
Otevřela si láhev vodky, posadila se do křesla, zapla televizi a začla zapíjet jednu tabletu za druhou. Pomalu se začala nořit do bezvědomí...
Za dva dny uvědomila po obdržení dopisu vyplašená známá policii. Ta našla ženu v bytě již mrtvou. Pitva prokázala sebevraždu amitriptylinem. 
Tělo bylo uloženo na místním hřbitově. Žádná závěť neexistuje a o dědictví se vedou spory.

Ve skutečnosti bylo všechno jinak:
Otevřela si láhev vodky, posadila se do křesla, zapla televizi a začla zapíjet jednu tabletu za druhou. Když ucítila sucho v ústech a zrychlený tep srdce, dostala strach. Vzpomněla si na všechny výlety a návštěvy divadel, které absolvovala se svými kamarádkami. Představila si vyplašenou známou po obdržení dopisu...
Rychle běžela na záchod a snažila se vyzvracet obsah žaludku, ale nešlo to. Chtěla zavolat sanitku, ale nemohla najít mobil a domácí telefon byl hluchý. Když zacloumala dveřmi od bytu, zjistila, že jsou zamčené. Začala se jí točit hlava a nedostávalo se jí vzduchu. Rozběhla se k oknu a šílená úzkostí a strachem volala o pomoc.
Když jeden kolemjdoucí spatřil vrávorající starou ženu, jak leze za neartikulovaných výkřiků z okna ve třetím patře a chystá se sešplhávat po okapu, zavolal hasiče a sanitku. Spoluprací hasičů, kolemjdoucího a několika dalších lidí se podařilo ženu již téměř v bezvědomí dostat dolů a poskytnout jí lékařskou pomoc.
Po čtyřech letech, během nichž byla žena z důvodu nezvratného poškození mozku udržována na přístrojích ve vegetativním stavu, podlehli lékaři naléhání vzdálených příbuzných a za mlčenlivého souhlasu svých nadřízených ženu z přístrojů odpojili.
Tělo bylo uloženo na místním hřbitově. Žádná závěť neexistuje a o dědictví se vedou spory.

7 komentářů:

  1. mám dotaz - proč amitryptilin?;) to je antidepresivum, tím se podle mě zabíjí dost špatně.. s alkoholem je smrtící kombinace barbiturátů.. ale k těm se už dnes těžko dostává, už se moc nepředepisujou.. případně teda alespoň nějakej diazepam.. neříkám, že to nejde - určitě ano.. jen by mě zajímala ta volba.. šlo by to o dost jednodušeji;)

    OdpovědětVymazat
  2. Měla jsem pro to dva důvody:

    1. Právě to, že amitryptilin je antidepresivum. Člověk, který bere antidepresiva (lépe řečeno začíná je brát) může mít k sebevraždě sklony.
    2. Měla jsem pocit, že na předávkování by mohl být amitriptylin vhodný. http://www.farmaceutika.info/amitriptylin-slovakofarma

    Věř mi, strávila jsem nad tím hodně času, ale je mi jasné, že výsledek není úplně uspokojivý (včetně těch příznaků:)). Navíc já teda s ničím takovým zatím (naštěstí) nemám osobní zkušenosti. Když jsem to psala, dívala jsem se, jestli jsi online, že bych poprosila o radu. Ale pak jsem si říkala, že by sis to ještě mohla vyložit tak, že chci tu sebevraždu páchat já, tak jsem to nakonec nějak dala dohromady sama.

    OdpovědětVymazat
  3. antidepresiva účinkují všechny do měsíce, takže jestli ta paní toto brala aspoň chvíli, už to bylo lepší s těmi sebevražednými choutkami;) . jinak amitriptylin se moc nedává na deprese.. spíš výjimečně.. příznaky asi ano.. kdyžtak nejspolehlivější zdroj informací je vždy SPC (souhrn údajů o přípravku) - jde to nalézt na stránkách súklu: http://www.sukl.cz/download/spc/SPC4973.pdf a ty máš tedy nějaké statistiky, že lidi na antidepresivech se zabíjejí s nimi? já měla tedy právě dojem, že spíš hypnotiky se zabíjejí...

    OdpovědětVymazat
  4. Nemám žádné statistiky:)
    Byla to jen náhlá inspirace - Bernhard, Réagová, Fowles spolu s jedním mým známým katolíkem, který zrovna na FB brojil proti eutanázii.
    Někdo na www.zpovědnice.cz se svěřoval, že se bude zabíjet amitriptylinem, a našla jsem si, že tímhle typem antidepresiv se dá předávkovat (minimálně že se člověku udělá špatně).
    Děkuji za odkaz!

    OdpovědětVymazat
  5. Nějakou dobu nazpět jsem měla ve svém "zkratovém období" (nikdy jsem nad sebevraždou neuvažovala, přišla mi nesmyslná) právě krabičku Amitriptylinu u sebe. Díky tomu, že můj tehdejší spolubydlící dorazil domů neplánovaně v krátké době a tomu, že náš byt se nacházel v těsné blízkosti nemocnice, pokus byl neúspěšný. Krom toho, že mě oživovali poměrně dlouho - na místě se nedařilo - mi na památku zůstala srdeční arytmie. Doteď s úsměvem vzpomínám na sestřičku z ústavu, která mi při propuštění kladla na srdce, že příště ne tímhle svinstvem, ale něčím bez vedlejšáků. Jako kdyby lidé v těchto chvílích se zajímali o nežádoucí vedlejší účinky léků *kroutí hlavou*.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že to dobře dopadlo. Touto povídkou jsem se samozřejmě nechtěla dotknout nikoho, kdo si něčím takovým prošel. Děkuju za Tvůj komentář. A taky za to, že jsi mi potvrdila realističnost mého textu. Přeju hodně zdraví, štěstí a pozitivní vizi světa.

      Vymazat
    2. V pohodě, mě se to vůbec nedotklo :) Naopak se mi děsně líbí, jak je to napsané, povedlo se ti to :)

      Well, já si pamatuju, jak se mě nemocniční psychiatr ptal těsně potom, co jsem se probudila, jestli jsem ráda, že mě zachránili - ale začněte poskakovat radostí dva metry vysoko, když jste napíchaní na všechny možné přístroje, ruka vás pálí od detoxu, kam vám každou půlhodinu přilévají další, aby to z těla vypudili a hlavou vám běží tak akorát "nechte mě spát do konce života proboha" *smích*. Nicméně jsem nakonec za tuhle zkušenost ráda - minimálně v ústavu máte tolik času si uvědomit, co je pro vás důležité a co ne. Ne že bych to propagovala nebo se chtěla vrátit (občas si ale říkám, jak by to bylo super si udělat týdenní dovolenou na praze osm *smích*), ale ono to něco do sebe mělo.


      A za přání děkuju, přeju to samé ^^

      Vymazat

Děkuji za váš komentář. Pravděpodobně velmi brzy zareaguji.