2012/04/25

Střípky z Bernharda

Momentálně nejsem schopná napsat nic svého, ale posledních pár dní jsem v zajetí Thomase Bernharda, tak jsem se rozhodla o něj podělit. Uvedené citáty jsou z českého výboru Tři novely. Z Amrasu (překlad Michaela Jacobsenová) jsem z nějakého důvodu nic nevybrala, povídky Ungenach a Moušlování jsou přeložené Miroslavem Petříčkem.

Ungenach:

Ve většině tváří je jenom hloupost a je hloupost chtít ve všech těchto tvářích tušit či hledat či rozpoznávat něco jiného než hloupost... proto má dav absolutně hloupou tvář. (25)
– Tak bych asi charakterizovala životní názor jednoho svého nového kamaráda. Já jsem se toho názoru zbavovala pět let... Cítím, že se vrací.

Uvnitř blázinců je obecně uznávané šílenství, řekl váš pan poručník, mimo blázince je ilegální šílenství... ale šílenství je všechno. (40)

... zatímco já mám ale vždy před očima nějaký dobrý účel, Robert žádný dobrý účel nezná... a právě o tomto dobrém účelu, jakož i vůbec o dobrém účelu a vůbec o celém pojmu účelnosti stále v posledních týdnech a měsících uvažuji, pravděpodobně snad již celá léta... (41)
– Tak nějak u mě. Jako Kant, ale ten v tom měl pravděpodobně jasno. Já nemám jasno ani v účelnosti, ani v Kantovi.

Když jsme delší dobu nemluvili, musíme promluvit, když jsme mluvili, musíme mlčet. (56)
– Toto je mé další filosofické selhání...

Robertovi se podařil úžasný popis rodiny. Jeho svrchovaná inteligence se projevila především v charakterizaci otce. Bez kompromisů. Co vidí, je v naprosté shodě s tím, co jest. Bezohledná instrumentace jeho myšlení. Zcela samozřejmě zaměňuje souvislosti, myšlení, schopnost orientace atd.... Jeho jazyk: je jasný i tam, kde jej používá jenom proto, aby ozřejmil naší zahořklost. Vše je u něj povýšeno do roviny důvěryhodného. (77)
– Proč mám vždycky pocit, že se různé fenomény objevují ve skupinách? Dvě knihy, které čtu zároveň, spolu skoro vždycky těsně souvisí. Buď to mohou být jungovské "náhody", tedy běžnou zkušeností pronikající archetypy, ale mám spíš pocit, že je to tak, že se ve všem objevuje všechno, ale my dokážeme vnímat jen to, co se ukáže víckrát za sebou. (A ty čtyři tečky tam skutečně jsou – já si myslím, že je to špatně. Jak je to v originále, nevím.)

Že život je dialog, je lež, stejně jako je lež to, že život je skutečnost. I když není nic fantastického, přesto je život jen neštěstí v podobě nestoudnosti, kratší či delší období hrůzy, které se skládá z plodů znechucení a z melancholie... miliardy a miliardy příčin smrti, účinků smrti... Čelíme zde obludné nesnášenlivosti stvoření, jež nás stále víc skličuje, znechucuje a nakonec zabíjí. (83)
– Tak tohle si naštěstí zrovna momentálně nemyslím, ale nechám si to tu – ono se to bude zase někdy hodit.

Moušlování:

A zatímco vozka mlčí, cítím se naprosto osamělý, myslím si, jakkoli jsem ještě nedosáhl věku, v němž je takový pocit přirozený, myslím si, protože jsem se nestaral o to, abych v pravý čas nalezl duchovně spřízněné osoby, nikoli jen osoby spřízněné citově, nýbrž také duchovně spřízněné osoby, lidi, kteří uvažují jako já, třebaže nemusí jako já cítit, kteří se jako já zabývají spíše nepravděpodobností než pravdou, přitom se ale rovněž zajimají o hudbu, umění a všechno fantastické. (192)
– A možná i našla, jen teď spíš hledám zas ty spřízněné citově.

Je nešťastné počasí, ve kterém onemocní i ten, kdo je docela zdravý, říkám. (200)
– To si taky říkám, ale bohůžel to asi není pravda. Nemocná jsem jen já, ačkoli žádné nemoci (a už vůbec ne nachlazení) neuznávám.

Mimořádný člověk je přísně vzato člověk naprosto řádný, myslím si, není to nikdo vně řádu. (238)

Hlavní věc je usnout, velice vážený pane, nikoli probudit se. Příroda, zdá se mi, je ospravedlněním přirozenosti, ale neospravedlňuje rozum, to chápu stále jasněji. (241)
– V tom je trochu útěcha. Protože nakonec člověk stejně usne. O probuzení už se (možná) postará někdo jiný.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář. Pravděpodobně velmi brzy zareaguji.