2012/08/07

Na pomezí

Mám představu, že si za několik let, možná i desetiletí, pokud budu ještě naživu, vzpomenu na jedno zvláštní odpoledne, které jsem strávila nad dorty, malinami se smetanou a hořkou kávou.

Byla jsem v malé vesnici, špinavá, unavená a rozvažovala jsem, jestli budu své děti vychovávat Kantem, antropologií, nebo klasickou literaturou.

Tak lehko mi bylo. Přesně na hranici mezi celým životem před sebou a promarněným mládím.


2 komentáře:

  1. Přesně na té hranici mezi celým životem před sebou a promarněným mládím, té kterou vidím jen když mám čas na zaostřit... Z té je mi obvykle těžko. Nutí mě zase zrychlit. Snad abych ukrojil jeste neco z promarnenosti, nebo abych jen unikl.

    OdpovědětVymazat
  2. Ano, zrychlit, jenže nevím, jakým směrem...

    OdpovědětVymazat

Děkuji za váš komentář. Pravděpodobně velmi brzy zareaguji.