2012/10/05

Vůně, hudba, vzpomínky

Poznámka na úvod: Všechny postavy jsou smyšlené. Veškeré podobnosti s žijícími lidmi jsou pouze náhodné.*

Vzpomínky mám spojené s vůněmi a hudbou a setkala jsem se s mnoha lidmi, kteří to vnímají podobně. Vůně jsou však příliš prchavé, a tak jsem zavalena zbytky starých parfémů, mýdel a šampónů, které nedokážu dopotřebovat, protože by z nich uniklo kouzlo. Vzpomínky spojené s vůněmi však i přes veškerou péči nakonec vyvanou nebo se vinou neopatrného pohybu roztříští spolu s flakónkem za posledního pokusu si je zadržením dechu co nejdéle ponechat.

S hudbou to je jiné. Je svým způsobem věčná a z nějakého důvodu staré vzpomínky nežárlí na nové, když se snaží přebrat jejich místo.

(Chuť nefunguje. Ani koláček, ani chilli, které možná všechny mé chuťové vzpomínky postupně spaluje. Někdo mi říká, že má vzpomínkové asociace i ve spojení se světlem. Já tomu vlastně nevěřím: vždy to musí být vůně, která mění napětí ve vzduchu. A hmat... doteky... samozřejmě, ale o těch až jindy. Jako vzpomínka stejně fungují jen v případě dotýkání se rukou a očí.)




Mám pocit, že k vůním spíš sedí události a místa, zatímco k hudbě lidé. Dnes jsem náhodou slyšela jednu písničku, kterou jsem poslouchala poprvé asi před půl rokem. V tu chvíli jsem pocítila velmi silnou nostalgii a uvědomila jsem si, že člověk, kterého mám spojeného s přítomností, už patří i do mé minulosti.
Integrován do mého života... Pamatuju si všechny lidi, se kterými jsem strávila byť jen hodinu v intenzivním rozhovoru. Vzpomínka na ně je jako dech, jako závan větru. Má dnešní nostalgie však znamená, že už si toho člověka vždy budu moct zpřítomnit.


*To jen pro uklidnění jednoho člověka, který se bojí, že všichni poznají, že píšu o něm.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář. Pravděpodobně velmi brzy zareaguji.