2013/05/05

Jaro

V očích mám slzy ze zamlženého pražského horizontu v bledém slunci (a přesto je jarní melancholie o něco radostnější než podizmní). Snažím se psát a číst, ale čím více čtu, tím méně jsem schopná psát. Proč není možné nechat se houpavě uspat cizími myšlenkami, aniž bych se musela pokoušet o pobledlé nápodoby? Nikdy nevytvořím nic, co by aspoň jednomu člověku udělalo radost. Už proto, že jsem o tom přesvědčená. Ale existují kolem mě lidé, kvůli nimž je mi to líto.

Zalézám do koutů vědění a vznáším se na oblacích vizuálních požitků. Asi 130 000 obrázků za večer. 32 miliónů za rok. Až jich bude 130 miliónů, navštívím všechna místa světa a napíšu o nich knihu, odvíjející se na nekonečných svitcích držených proti slunci.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář. Pravděpodobně velmi brzy zareaguji.