Nesouvislé úvahy nad Deleuzem a feministickými filmovými teoriemi
Filmy klasické hollywoodské éry byly točeny muži (až na jednu výjimku), o mužích a pro muže. Divákovo (respektive divaččino; ta si ovšem musela nasadit mužské brýle) potěšení spočívalo na jedné straně v identifikaci s mužským hrdinou, na druhé straně v pohledu na ženu jako objekt. Dlouhé záběry tváře Rity Hayworth v Gildě nebo v The Lady from Shanghai , jemně rozostřené s pableskujícím světlem na kůži, představují čirou krásu určenou k mužské potěše, Gene Tierney se v první polovině Laury ukazuje pouze jako obraz na zdi, do něhož se hlavní hrdina zamiluje, aniž by znal „originál“, Lauren Bacall v Dark Passage vidí divák zpočátku přímo z pozice hlavního hrdiny, a tak se žena mimo mužský pohled ani ukázat nemůže.* Jak se na filmovém plátně zjevuje žena, popsala mimo jiné Laura Mulvey ve Visual and Other Pleasures . Jakožto postrádající penis představuje hrozbu, s níž se může muž vyrovnat dvojím způsobem: buď ji zneškodní, což je cesta sadismu a voyeurismu (po vzoru Hitchcocka), neb