Toffee

(English version here .) Jako malá jsem četla dobrodružné příběhy a představovala si, že jsou o mně. Prožívala jsem indiánská, skautská, námořní a rytířská dobrodružství, hledala opravdové přátelství zpečetěné krví. Měla jsem v hlavě odvahu, v rukou sílu a v nohou rychlost. Stavěla jsem obydlí a vztyčovala stožáry, nosila jsem lidi na zádech a stírala jejich slzy. „A pak mi bylo dáno čelit mužskému pohledu. Tehdy na mě dolehla neobvyklá tíže. Onen opravdový svět mi upíral můj podíl. V mužském světě jako žena narážím na obtíže při utváření vlastního tělesného schématu.“ Vždy jsem byla ta druhá, odvozený ženský rod, jedna sféra mužského světa. „Rozhodla jsem se, že nemohu-li vyjít z vrozeného komplexu, prosadím se jakožto žena.“ Hledala jsem svou ženskou energii, něhu, empatii, laskavost, ohmatávala jsem své tělo a naučila se mít ho ráda. Chtěla jsem se poddat jeho plodnosti a těšit se z ní. Brzy jsem však pochopila, že má plodivá síla je nedostatečná a že o její zbytky ni...

Walter J. Ong ve své knize Orality and Literacy: The Technologizing of the Word , vydané roku 1982 (!), pojednává rozdíl mezi orální a literární kulturou. Znalost či neznalost písma je podle Onga naprosto klíčová pro způsob myšlení a verbálního vyjadřování, společenské vztahy a všechny ostatní lidské oblasti tímto ovlivněné. Nebyla bych k Ongovi tak kritická jako někteří lidé kolem mě, přestože si jeho vývody nemohu nijak ověřit. Například si nemyslím, že by oblíbené protiargumenty jako INDIE* nebo hebrejština** mohly nějak výrazně narušit Ongovu teorii, a také nemám pocit, že by si zjednodušoval práci rozdělením kultur na dva základní typy (procesu osvojování písma a různým mezifázím se věnuje v samostatných kapitolách, které patří k těm nejzajímavějším). Trochu větší problém vidím v evoluční metodě a z ní implicitně plynoucím hodnotícím soudu (k tomu se ještě vrátím) a v různých poněkud zjednodušených tvrzeních, jako že kniha nepotřebuje (nebo se snaží minimalizovat, což sice není t...