Prožitá zkušenost ženy (parafráze Fanona)

(English version here.)

Jako malá jsem četla dobrodružné příběhy a představovala si, že jsou o mně. Prožívala jsem indiánská, skautská, námořní a rytířská dobrodružství, hledala opravdové přátelství zpečetěné krví. Měla jsem v hlavě odvahu, v rukou sílu a v nohou rychlost. Stavěla jsem obydlí a vztyčovala stožáry, nosila jsem lidi na zádech a stírala jejich slzy.

„A pak mi bylo dáno čelit mužskému pohledu. Tehdy na mě dolehla neobvyklá tíže. Onen opravdový svět mi upíral můj podíl. V mužském světě jako žena narážím na obtíže při utváření vlastního tělesného schématu.“

Vždy jsem byla ta druhá, odvozený ženský rod, jedna sféra mužského světa. „Rozhodla jsem se, že nemohu-li vyjít z vrozeného komplexu, prosadím se jakožto žena.“
Hledala jsem svou ženskou energii, něhu, empatii, laskavost, ohmatávala jsem své tělo a naučila se mít ho ráda. Chtěla jsem se poddat jeho plodnosti a těšit se z ní. Brzy jsem však pochopila, že má plodivá síla je nedostatečná a že o její zbytky nikdo nestojí.

Hledala jsem mocné ženy v historii, ale dozvěděla jsem se, že se jim upírá ženskost. Snažila jsem se přinutit své tělo k mužským výkonům, ale ukazovali mě jako monstrum. Hnala jsem svou mysl do výšek, ale nechtěli mě slyšet, chtěli na mě sahat.
Jsem zahalená od hlavy až k patě, nenamalovaná s krátkými vlasy... Jdu po ulici a v tašce si nesu filosofii a učebnice mrtvých jazyků. Muži mě svlékají pohledem, mlaskají a hvízdají, oslovují mě. Na základě čeho si mě nárokují? Co jim vnuká tu touhu na mě řvát? Mé hluboko skryté pohlaví?

„Cítila jsem, že jsem byla duše stejně široká jako svět, duše skutečně hluboká jako nejhlubší řeka. Byla jsem dar, a přitom mi vnutili pokoru ženy.“

Včera jsem seděla do noci u okna, vyprávěla o svém vězení a cítila, jak on po mně touží. A kdybych byla muž, tak by tam nebyl se mnou. Hleděla jsem na noční provoz a záviděla těm, kteří ví, kam směřují. A teď ráno mě není slyšet, volám do chodby zšedlé zimou, ale necháváš mě za sebou, jako záruku svého domova a lidského tepla, které tě očekávají, až se zase někdy vrátíš.